Svatba je vždy krásný okamžik.

Mně se zatím poštěstilo jít na svatbu mým dvou nejmilejším kamarádkám Anet a Nikol.

 

Pokud jste někdy byli na svatbě, nebo třeba jen viděli nějaký romantický film, víte, jak to probíhá. Ženich s nevěstou si řeknou své ANO, dají si první novomanželský polibek, a pak už se jen fotí, jí, tancuje a hoduje.

15. června 2019 jsem byla pozvaná s Alessiem na pravou italskou svatbu

Ženil se jeden z jeho dobrých kamarádů. Měsíc před svatbou jsem začala řešit šaty. Bylo to poprvé, co jsem byla v Itálii na svatbu pozvaná, takže jsem vůbec neměla představu o tom, jak se v Itálii oblékají svatebčané. Od kolegyň, kamarádů a všemožných známých jsem dostávala nejrůznější informace. Fakt, že se všechny od sebe lišily, mě rozhodil. Nakonec jsem vůbec nevěděla čí jsem, a jak se na tu svatbu obléct.

Díky této zkušenosti jsem se ale dozvěděla základní pravidla, jak se na svatbu v Itálii neobléct. Tak například to, že byste si neměli vzít bílé nebo naopak černé šaty, je asi všem jasné. V Itálii byste ale neměli zvolit ani fialovou, jelikož je to barva šatů na pohřby.

Dále je v Itálii podstatné, jestli je obřad dopoledne nebo odpoledne. Dopoledne byste se měli vyvarovat dlouhým šatům. Odpoledne/večer si můžete vzít klidně i “plesové šaty”.

Záleží docela na tom, ve které části Itálie se svatba koná. Já jsem se nakonec rozhodla si šaty ušít a zvolila jsem modrou neutrální barvu a neutrální délku.

Co se týče obřadu, tak ten se konal v kostele nedaleko Pisy. Ženich i nevěsta přijeli v originálních autech, které můžete vidět na fotkách.

Bylo to příjemné, protože v kostele bylo pěkně chladno.

Nejkrásnější okamžik ale nastal, když se na prahu kostela objevila nevěsta v bílých šatech. To mě vždycky dojme. Jak kráčí uličkou, pohledy všech jsou na ni upřeny, ale ona se nedívá okolo sebe. Dívá se před sebe. Na toho pravého. Na svého budoucího muže..

Svatba v kostele byla pro mě zvláštním novým zážitkem. Během hodiny a půl dlouhého obřadu se skoro celou dobu stálo a poslouchalo modlitby.

I když jsme byli prakticky skoro vepředu, v prostoru velkého kostela jsme bohužel neslyšeli manželské sliby, natož tak manželské Lo voglio (výraz, který se používá namísto našeho českého Ano, znamená chci to).

Po modlitbách a výměně prstýnků jsem se konečně těšila na tu nejhezší část svatby „můžete políbit nevěstu“, na kterou bohužel kněz zapomněl.

Po obřadu jsme se přesunuli před kostel, kde už na nás čekala rýže a bublifuky. Poblahopřáli jsme novomanželům a vydali se do městečka Buti. Oslava se konala v jedné italské vile, která je pro svatby jako dělaná. Romantické prostředí, velké parkoviště, bar i uzavřený sál, ve kterem se konala večeře.

            

Nejprve na nás čekalo občerstvení v podobě grilovaných krevet, nejrůznějších druhů sýrů a salámů a samozřejmě open bar.

Po dvou hodinách přijeli i novomanželé, kteří se mezitím byli fotit. Proběhlo krátké focení i se svatebčany, po kterém jsem si myslela, že usedneme k večeři. Omyl.

Na programu byl druhý bufet, kde podávali nejrůznější mořské potvůrky a jednohubky. A tak jsem alespoň poprvé ochutnala ústřice. Pro ty z vás, kteří je nikdy nejedly, podle mě není o co stát. Ale záleží na tom, co má kdo rád.  

Kolem deváté hodiny večer jsme se přesunuli do sálu, kde na nás čekaly krásně prostřené stoly. Jak už jsem se zmiňovala v tomto článku, v Itálii je zvykem jíst jak první, tak i druhý chod. Na této svatbě byly dva první a dva druhé chody.

  

Menu vypadalo takhle:

První první chod – tortellini plněné sýrem burrata s cuketami
Druhý první chod – pappardelle (druh těstovin) s masem z divočáka
Citrónový sorbet
První druhý chod – hovězí steak s bramborovým pyré
Druhý druhý chod – smažený vepřový steak s grilovanou zeleninou

 

I když nám během večeře hráli pěkné zamilované písničky, nikdo netančil. Nakonec jsme si s Alessiem dodali odvahu, a zatancovali jsme si my. Přidal se k nám i jeden manželský pár.

Večeře končila po půlnoci a my se s plnými břichy přesunuli zpátky ven, kde už na novomanžele čekalo krájení dortu a na nás znovu bufet, tentokrát v podání desertů.

A poté přišlo na řadu házení kytice. Alessio si oddechl, jelikož se mi nepodařilo ji chytit.

V jednu v noci jsme se vydali na cestu domů. Svatba to byla pohádková.

V Itálii je známé, že svatba je záminkou si pořádně nacpat pupky.  🙂 Takže doporučuji volnější šaty.

Zařadila jsem na blog novou stránku – slovníček, kde se můžete naučit nějaká ta italská slovíčka. Najdete zde italská slovíčka a fráze z každého nového článku.

Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů