Když jsem byla na střední škole (osmileté anglicko-české gymnázium Hejčín v Olomouci), přišel můj taťka s napádem výměnného studijního pobytu v Anglii. Těchto studijních pobytů je hned několik typů, od týdenních až po roční. Některé jsou organizované přímo školou, jiné si student musí zařídit sám, třeba přes specializované agentury.

V té době mi bylo patnáct, měla jsem svou první lásku a představa i třeba jen tříměsíčního pobytu v zahraničí, daleko od kluka, rodiny a kamarádů, mě děsila. Naštěstí se mi podařilo taťku přemluvit, a tak na tom netrval.

Když se nad tím teď zamyslím, tak se „biju do hlavy“. Odmítnout takovou super zkušenost?! Samozřejmě v té době jsem to ještě nechápala. Tři měsíce mi připadaly jako věčnost, měla jsem strach z nového a neznámého.

O pár let později jsem nastoupila na Vysokou školu Palackého v Olomouci, obor aplikovaná ekonomie a italská filologie. Hned v prváku jsem si uvědomila, že pokud mám za tři roky (které utečou rychleji než voda v řece) státnicovat z italštiny, budu muset překonat strach a vydat se do ciziny na Erasmus.

I v té době jsem byla zamilovaná, a tak mi bylo samozřejmě smutno odjet od přítele. Tentokrát už ale naštěstí o něco starší, a snad i rozumější, jsem věděla, že plavat (mluvit italsky) se naučím jedině ve vodě (v Itálii).

Dotěď na Erasmus vzpomínám ráda. Na spoustu nových kamarádů ze všech koutů světa, na nové poznatky a zážitky, ale hlavně na to, jak jsem se zamilovala do Itálie. Potom, co jsem se vrátila z Erasmu, mi bylo jasné, že se do Itálie vrátím na nějaký čas žít.

Zkušenost v zahraničí je opravdu k nezaplacení. Vím, že se to tak často říká, ale věřte mi, že to nejsou jen věty hozené do vzduchu.

V dněšní době je možné se ze dne na den sebrat a přestěhovat se přes půlku zeměkoule. Na celý život, na pár let, nebo třeba právě na pár měsíců během Erasmu. Všechno se počítá!

Asi je všem jasné, že život v cizině má své výhody a nevýhody. Já se nad nimi pro vás zamyslela..

To pozitivní na životě v cizině

Učení se samostatnosti

Život v cizině přináší několik výhod. Hned jako první se zaměřím na tu podle mě nejdůležitější – učení se samostatnosti.

Spousta z nás šla studovat vysokou nebo dokonce i střední školu do jiného města, než je to naše rodné. Já jsem „šla z domu“ už ve třinácti letech. Bydlela jsem na internátě a každý víkend mě taťka vozil z Olomouce domů do Opavy a v něděli zase zpátky. Doteď se smíchem vzpomínáme na ta slzavá údolí, které jsem vždy v neděli předváděla.

V Olomouci jsem pak pokračovala i na vysoké škole a tak jsem tam celkem strávila deset let, které mi toho hodně daly. Musela jsem se naučit základní věci jako uvařit si, vyprat si, dojít si na nákup. Ale také ty složitější jako hospodařit s penězi.

V momentě, kdy se člověk o sebe začne starat sám, najde si práci, vlastní bydlení, založí rodinu, jeho level samostatnosti vystřelí jako raketa. Hlavní zlom ale přijde, když k tomu ještě přidáte, že je to v cizí zemi, v cizím jazyce.

Pokud potřebuji v něčem poradit, vždy můžu zavolat rodičům nebo babičce na Skypu, ale v hodně věcech si musím nakonec poradit sama, jelikož v Itálii funguji jinak než v Česku a tak logicky moje rodina s nimi nemá zkušenosti. Hlavně s těmi byrokratickými.

Jednoduše vyletět z hnízda do ciziny, i kdyby třeba jen na pár měsíců, vás změní, vyrostete.

Je to odlišné, ale líbí se mi to

Stejně tak, jako při cestování po Česku můžete objevit dosud nepoznaná místa, ochutnat různou kuchyni nebo se seznámit s novými lidmi, tak se vám to stane samozřejmě i v zahraničí. S tím rozdílem, že v cizině jsou dojmy o dost silnější.

Když žijete v cizině delší dobu, začnete si všímat různých maličkostí, ve kterých se zdejší obyvatelé a jejich zvyky liší od těch našich. Jsme vychováváni v jiných podmínkách a to se leckdy může projevit.

Příklad z Itálie je třeba povaha zdejších občanů. Jsou otevření, dají se do řeči i s cizím člověkem, pozvou vás k sobě domů a připraví vám hostinu. Problémy, jako by pro ně neexistovaly. Jsou se vším rychle hotoví a nelíbí se jim, když si někdo často stěžuje. Pokud jste ale v nesnázích, rádi vám pomůžou.

Na Itálii se mi líbí, že váš obvodní lékař za vámi přijede i domů, a tak se s horečkou nemusíte vydat přes půlku města a pak strávit hodiny v čekárně s bacily.

Jedna z věcí, na kterou jsem si musela dlouho zvykat je, že když usednete s přáteli k večeři, dříve jak za dvě hodiny od ní nevstanete. Kuchyně je vůbec obecně pro Italy velmi důležitá a jsou na ni patřičně pyšní. A samozřejmě každý Ital, kterého potkáte, vás bude přesvědčovat o tom, že neexistuje lepší kuchyně, než ta italská. Jídlo není pro ně jen zdrojem obživy, ale hlavně i možnost se sejít a povídat si.

Navíc za celých 23 let v Česku jsem nebyla nikdy tak často v sobotu ráno v kavárně na snídani, jako za poslední čtyři roky v Itálii. Croissant a cappucino v baru jsou tady na denním pořádku.

Kolik jazyků umíš, tolikrát jsi člověkem

Jedna z největších předností života v cizině je to, že se naučíte výborně zdejší řeč. A ne jen tu školáckou, naučenou, ale i tu každodenní. Pojmy a výrazy, které v učebnici nenajdete.

 Postupně převezmete akcent, způsob skládání vět, slang. Začnete přemýšlet v daném jazyce a nakonec i snít. A jak se říká… Kolik jazyků umíš, tolikrát jsi člověkem.

I když je pravdou, že v Itálii exisuje spousta různých dialektů, které se neliší jen maličkostmi jako nové auto nebo nový auto. Leckdy se vám stane, že i když italsky umíte výborně, neapolcům, nebo siciliánům prostě nebudete rozumět. Nic si z toho ale nedělejte, gesta a mávání rukama jsou v Itálii na denním pořádku.

Způsob, jak si vylepšit životopis

Velkou výhodou je pokud se do ciziny vydáte za prací. Když se pak jednou rozhodnete vrátit do Česka, ve vašem životopise to udělá svůj dojem. Práce v zahraničí totiž znamená, že jste museli jednat v cizí řeči, řešit v ní problémové situace. Navíc to pro vás byla výzva i z hlediska již zmiňované samostatnosti. Budoucí zaměstnavatel z toho může usoudit, že se nebráníte novým výzvám, jste otevření a ctižádostiví. Věřte mi, že to chce kuráž pracovat v zahraničí.

Když jsem během studia na vysoké škole odjela na léto sbírat borůvky do Francie, přidala jsem si to do životopisu. Po návratu jsem hledala brigádu v Olomouci a můj budoucí šéf se nad touto mojí zkušeností pozastavil, vyptával se mě, co jsem se ve Francii naučila, jak jsem řešila různé situace.

Kdybych se někdy rozhodla vrátit z Itálie do Česka, věřím, že mi tato zkušenost pomůže v hledání nové práce.

Má to i své nevýhody

Nové zkušenosti a zážitky vám nevynahradí čas strávený s vašimi blízkými.

Asi nikoho nepřekvapí, že jako první nevýhodu zmíním fakt, že budete daleko od vaší rodiny a přátel. Jsou rozhodnutí, která v životě nejsou až tak lehká. Nové zkušenosti a zážitky vám nevynahradí čas strávený s vašimi blízkými.

Já osobně se kvůli práci dostanu domů maximálně 2x za rok a to jen na pár dní. Ty si chci naplno užít s rodinou, takže kolikrát na přátele ani nezbývá čas.

Život v cizině je tvrdá zkouška pro přátelství, které jste za sebou nechali doma. Já jsem měla v Česku spoustu kamarádek a kamarádů. Od té doby, co žiji v zahraničí, jsem opravdu v kontaktu jen tak s pěti z nich. Bohužel pro udržování přátelství je důležitý i osobní kontakt.

Odlišné nemusí vždy znamenat pozitivní

Ano, přesně tak. Tento bod se objevuje jak ve výhodách, tak v nevýhodách, jelikož existují odlišnosti pozitivní i negativní. Každý se pak musí sám rozhodnout, co přijme za své a co ne.

Tak například to, jak Italové řídí. Dodržování rychlosti? Blinkry? Tak tyhle pojmy tady snad ani neznají. Ještě se mi nestalo, že bych ve městě viděla stát policii, která by kontrolovala řidiče.

Další věc, na kterou jsem si ještě nevykla je to, že Italové jí na oběd/večeři primi a secondi (první chod a druhý chod). První chod je nejčastěji nějaká ta těstovina a druhý chod pak maso, ryba a tak podobně. Pro mě, asi jako pro každého Čecha je talíř plný těstovin už sám o sobě oběd a rozhodně mi nezbývá místo na druhý chod.

Mezi negativní odlišnosti patří i určité stránky charakteru obyvatel. Je pravda, že Italové jsou obecně velice otevření a přátelští, opravdová holčičí přátelství se ale vytváří dost těžko, jelikož Italky si k sobě jen tak někoho nepustí.

S chlapci je to úplně naopak. Itálie je země Cassanovy a Italové drží jeho pověst. Toho si všimnete už jen když do Itálie přijedete na dovolenou.

Nepodceňujme jiné klima

Tento fakt je všem natolik jasný, že se nad ním málokdo před odjezdem do ciziny opravdu zamyslí a zváží ho. Já žiju v Pise, která se od Česka klimatem až tak drasticky neliší. Ale i tak, když pominu to, že mi v zimě chybí sníh, tak v létě mám často kvůli teplotám, a hlavně dusnu, i zdravotní problémy.

Vzhledem k tomu, že Pisa je kousek od moře, je tady vlhko a již zmiňované dusno. V důsledku se mi často motá hlava a je mi na omdlení. Především na začátku léta, než si tělo na tu změnu zvykne.

Mám kamaráda Itala, který odjel pracovat do Irska. Zima a každodenní déšť ho po dvou měsících natolik tížili, že se vrátil zpátky do Itálie.

Samozřejmě tohle záleží na každém. Někdo je více elastický než ostatní a na počasí mu až tak nezáleží. Myslím si ale, že to stojí za zvážení.

Byrokracie

Je logické, že když se přestěhujete do cizí země, musíte si oběhat úřady a zařídit vše podstatné. Tak třeba v Itálii se neobejdete bez codice fiscale (jakoby naše rodné číslo), účtu v bance (kam vám bude zaměstnavatel posílat plat), bydliště (důležité, pokud se chcete přihlásit k místnímu doktorovi), tessera sanitaria (zdravotní průkaz), a další.

Pokud tu chcete jen pobýt nějaký čas, bez spousty věcí se obejdete. Jestliže tu chcete žít trvale, jako třeba já, musíte si všechno zařídit. A často se na úřadech potkáte s překážkami (nebo ještě častěji s úředníky, kteří vykouzlí překážky i tam, kde nejsou). Na to se ale zaměřím podrobně až v jiném článku.

Každopádně tady to byrokratické zařizování patří určitě k nevýhodám života v cizině a je potřeba se před odjezdem pořádně informovat a nic nepodcenit.

 

Nakonec ale stejně najdete kousek domova, ať už jste v Itálii, nebo třeba na druhém konci světa.

Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů